Naši bývalou češtinářku jsme už po dvou letech stihli tak zdeptat, že před náma radši utekla na mateřskou dovolenou… Chovali jsme se k ní opravdu hrozně a teď, když odešla mě to fakt mrzí, že sem se k ní nechoval trochu líp, protože ona vlastně nebyla vůbec špatná učitelka… akorát nás moc nezvládala a nedokázala nás patřičně zklidnit, proto jsme si při jejích hodinách dovolili věci, na které bysme v hodinách jiných učitelů radši ani nepomysleli a doháněli tak chudinku paní Olšanovou opravdu až k šílenství…
Tak jenom doufám, že se jí bude v manželství dařit, že ji nebude miminko moc zlobit, jako jsme to s mistrovským uměním zvládali my v pubertě a až se znovu vrátí v plné síle, určitě už si na ní nikdo nedovolí být zlí, jako sme byli my….

